Nejdříve na mně můj člověk jezdil do lesa do práce, a to jsme byli pořád spolu.
Jenže pak se něco změnilo a začal na mě jezdit ten menší dvounožec. V sedle to s ním
docela šlo, ale jinak o nás koních moc nevěděl, vlastně nevěděla, protože to je lidská
samice. Dalo mi hodně práce ji aspoň trochu naučit, jak se má k nám koním chovat.
Dokonce i pár kopanců jsem jí musela uštědřit, a přesto trvalo dlouho, než jí
začalo svítat, co jí chci sdělit.
Ale pak odjela, říkala, že na kurs PNH. Nevím co to je, ale pokud vás to zajímá,
jistě se to na těchto stránkách dozvíte! Když se vrátila, začali jsme si více rozumět. Od té doby už to s ní jde.
A když mi správně řekne, co mám dělat, jsem ochotná ji poslechnout.
Za dobu, co žiju na Zaluží, jsem porodila tři hříbata. Dvě tady se mnou žijí a i když už jsou velká, musejí poslouchat,
a taky si je stále hlídám. Nejstarší Linda nás bohužel opustila.
Na mé 22. narozeniny mi sdělili, že už jsem se napracovala dost, a že už mám nárok na trochu klidu.
Od té doby mě baví nosit dětičky víc než před tím, protože přece ještě nejsem žádný nemohoucí důchodce.
Moji dvounožci mě teď neberou na náročné vyjížďky s cizími jezdci, ale jen na krokovky,
případně trošku klusu se začátečníky a žádné tlouštíky už nosit taky nemusím. A tak si na věk vůbec nemůžu stěžovat.
A když se můžu jen tak proběhnout s některou z "pubert", které se na mě učily jezdit, neuteče mi nikdo z mých dětí.
|
Moc si mě přál náš větší dvounožec. To on mě pokřtil tímhle jménem,
ale pak na mě neměl čas, a tak se o mě stará menší dvounožec, jako o nás o všechny.
Dost dlouho jsem si užíval mládí, také jsem byl delší dobu nemocný, měl jsem alergii.
Průměrné jezdce svezu bez problémů. Začátečníky na mně radeji jen vodí, protože když mě při nacválání bouchnou
zadkem do hřbetu a je to moc často, nelíbí se mi to a občas jim to oplatím tím, že vyhodím.
Moc rád si hraju, a taky se mazlím, od lidských mláďat se nechám čistit a ty větší i svezu.
Jen nemám rád psy, a tak když nějaký za mnou do ohrady uteče, to je potom pěkná honička.
|