Právě jste se dostali na stránku našich koní, tak Vám teď o sobě něco poví...

Lady

Jmenuji se Lady (čti lejdy) a jsem vranka. Narodila jsem se 30. 4. 1986.

Na Zaluží jsem se přestěhovala 17.11.1991. Do té doby jsem tahala vůz, vozila krmení a pomáhala na poli.

Na Zaluží jsem začala chodit pod sedlem.

Nejdříve na mně můj člověk jezdil do lesa do práce, a to jsme byli pořád spolu. Jenže pak se něco změnilo a začal na mě jezdit ten menší dvounožec. V sedle to s ním docela šlo, ale jinak o nás koních moc nevěděl, vlastně nevěděla, protože to je lidská samice. Dalo mi hodně práce ji aspoň trochu naučit, jak se má k nám koním chovat. Dokonce i pár kopanců jsem jí musela uštědřit, a přesto trvalo dlouho, než jí začalo svítat, co jí chci sdělit.

Ale pak odjela, říkala, že na kurs PNH. Nevím co to je, ale pokud vás to zajímá, jistě se to na těchto stránkách dozvíte! Když se vrátila, začali jsme si více rozumět. Od té doby už to s ní jde. A když mi správně řekne, co mám dělat, jsem ochotná ji poslechnout.

Za dobu, co žiju na Zaluží, jsem porodila tři hříbata. Dvě tady se mnou žijí a i když už jsou velká, musejí poslouchat, a taky si je stále hlídám. Nejstarší Linda nás bohužel opustila.

Na mé 22. narozeniny mi sdělili, že už jsem se napracovala dost, a že už mám nárok na trochu klidu. Od té doby mě baví nosit dětičky víc než před tím, protože přece ještě nejsem žádný nemohoucí důchodce. Moji dvounožci mě teď neberou na náročné  vyjížďky s cizími jezdci, ale jen na krokovky, případně trošku klusu se začátečníky a žádné tlouštíky už nosit taky nemusím. A tak si na věk vůbec nemůžu stěžovat. A když se můžu jen tak proběhnout s některou z "pubert", které se na mě učily jezdit, neuteče mi nikdo z mých dětí.

Fernet

Jmenuji se Fernet a donedávna jsem byl jediným mužským v našem stádě. Narodil jsem se 7.5.1996. Můj tatínek se jmenuje Sultán. Jsem tmavý bělouš.

Moc si mě přál náš větší dvounožec. To on mě pokřtil tímhle jménem, ale pak na mě neměl čas, a tak se o mě stará menší dvounožec, jako o nás o všechny.

Dost dlouho jsem si užíval mládí, také jsem byl delší dobu nemocný, měl jsem alergii. Průměrné jezdce svezu bez problémů. Začátečníky na mně radeji jen vodí, protože když mě při nacválání bouchnou zadkem do hřbetu a je to moc často, nelíbí se mi to a občas jim to oplatím tím, že vyhodím.

Moc rád si hraju, a taky se mazlím, od lidských mláďat se nechám čistit a ty větší i svezu. Jen nemám rád psy, a tak když nějaký za mnou do ohrady uteče, to je potom pěkná honička.

Mája

Moje jméno je Mája, protože jsem se narodila 1. května 1999. Jsem černá bělka. Můj příchod na svět byl neplánovaný: maminka s Lindou a s dvounožci byly na výletě a to, že se za jedenáct měsíců narodím, věděla jen ona a já.

Odmalička byly okolo mě hlavně děti. Mám je moc ráda, ráda se mazlím a nechávám se od nich kartáčovat. Malí dvounožci na mě lezli velmi brzy, a tak jsem si také brzy zvykla mít někoho na hřbetě. Svezu každého, začátečníky hezky pomalu, přece se nebudu honit, když po mě nic nechtějí! :-)

Jen ti kluci ve stádě mě občas štvou, a tak mě dvounožci nechávají většinou chodit poslední, aby se mi kluci koňský nelepili na zadek, když se mi to ale vůbec nelíbí.

Gaston

Narodil jsem se 3.5. 2003 ve Šluknově, po čase jsem se přestěhoval do České Lípy, a protože můj dvounožec měl na mě málo času, stěhoval jsem se znovu.

Na Zaluží mě přivezli koncem prázdnin 2007. To byla krása, a ta vůně, tři koňský holky, jedna voněla líp než druhá. Byl jsem totiž hřebec a taky jsem to dával patřičně znát.

Jenže moji noví dvounožci neměli pro mé choutky pochopení, a tak je ze mě valach. Ale nemyslete si, holky jsou stejně moje… no vlastně jen dvě - Linda a Sára, s Majdou se neustále dohadujeme, kdo koho má poslouchat a babča Lejdyna je nad věcí a kamarádit se mnou nepovažuje za nutné. A Fernet? Tomu jsem hned vysvětlil, že jen já jsem pro holky ten pravý!

A nemyslete si, mimo to, že nosím lidi na zádech, umím i tahat. I když jsem malý, práce odvedu hodně, ale jen když opravdu musím. Když se mnou jezdec zachází citlivě, funguju na nejmenší pobídky, a těm ostatním velkým v pohodě stačím. No, kdyby mi to jezdec dovolil, snadno je i předběhnu. Zkrátka v malým těle velký srdce a můžete mi důvěrně říkat Tony nebo Tondo. :-)

Sára

Narodila jsem se 21. května 2007 mamince Lindě (český teplokrevník) a tatínkovi Jockovi (Quarter Horse).

Když jsem se měla narodit, naši dvounožci maminku bedlivě hlídali, ale já jsem je stejně překvapila, když jsem ráno běhala s maminkou a strejdou Fernetem po výběhu.

Zatím si užívám dětství, kamarádím se všemi, ať mají dvě nebo čtyři nohy, a hnedtak mě něco nerozhází.

Lumpík

Narodil jsem se 11.5.2005 mamince Arance a tatínkovi Whiskymu na pastvině blízko Perneku. Odtud mě na podzim odvezli do Volyně, kde jsem byl až do 3.11.2010. Od té doby jsem tady na Zaluží.

Ve Volyni mě páníček naučil chodit pod sedlem i tahat kočár po městě. Jenže pak byl nemocný a já se přestěhoval sem. Prý že jim chybí někdo za Lindu, která odešla na nebeské pastviny. Dvounožcům možná, koňští kolegové se po mém příjezdu vůbec netvářili, že by jim někdo chyběl. Když už mě sem osud zavál, snažil jsem se s nimi co nejdřív vyjít po dobrém. Brzy jsem si je docela získal svojí nekonfliktní povahou.

Místní dvounožci mi začali říkat Bobík, že prý nejsem žádný lumpík. Jsem hodně citlivý a pokud si s jezdcem porozumíme, dělám mu pomyšlení. Zato hrubé zacházení nesnáším, to mu pak klidně udělám naschvál něco, co nečeká. :-)